Zamilovaná 1. část

6. dubna 2014 v 2:20 | Víluška |  Povídka - Zamilovaná

Byla jsem od malička taková ta slabá holka, ale čím jsem víc rostla a pracovala na rodinné farmě, tím víc jsem zesilovala. Po roku a půl jsem byla nejlepší v lukostřelbě, jízdě na koni a házení žabek, které jsme s Erikem tak rádi házeli.
"Dneska tě překonám!" zakřičel na mě a vzal si do rukou plnou hromadu placatých kamenů.
"Na to zapomeň! Ty nedáš ani 5, natož 8." zasmála jsem se a hodila první žabku. 7 žabek. Pousmála jsem se a sedla si na balvan a pozorovala Erika, jak se snaží hodit víc než já. Nejdřív hodil 5, potom 4, a nakonec 6 žabek.
Když se namáhal vypadal neskutečně sexy. Měl oříškové oči, plavé vlasy a vypracovanou hruď, zato já jsem byla dáreček. Žádné svaly, šedé oči a tmavě černé vlasy, které se podobaly peří. No co jsem měla nadělat. Byla jsem prostě po tátovi.
"Hele, Eve. Nechceš hodit znovu, ať mám co překonávat." hodil po mě pohledem a zazubil se.
"Vždyť si ani nehodil těch 7 žabek. Nebodu házet znovu, dokud to nehodíš." oplatila jsem mu pohled.
Kdyby jste ho potkaly normálně ve městě, tak by jste řekli, že je to urostlý muž, ale před nedávnem mu bylo teprve 17 let. Nebyl to žádný muž, i když já jsem ho jako muže už brala. Byl to něco jako můj strážný anděl. A je pravda, že tak i trochu vypadal. Kdyby se oblíkal do bílého oblečení, tak by vypadal jako anděl.
Podíval se na mě, a poznal, že o něm přemýšlím. "Nad čím přemýšlíš, Eve?" zeptal se ironicky a hodil poslední žabku. 8.
"No páni, ty to bereš vážně." zazubila jsem se a šla k němu. "Nad ničím jsem nepřemýšlela." zalhala jsem.
"Eve, já poznám když lžeš. Zmenší se ti zorničky." rozcuchal mi vlasy a rozesmála se.
"Hele! Víš jak dlouho mi trvalo se učesat?" šťouchla jsem ho do ramene.
"Budu hádat, ani ne minutu? Stejně tvoje vlasy vypadají jako vrabčí hnízdo, a to doslova."
Urazila jsem se. Věděla jsem, že má pravdu, ale jsem paličatá a tvrdohlavá, a tak jsem si nechala svůj názor pro sebe.
"Zato ty u zrcadla nejsi vůbec." oplatila jsem mu to.
"Ani to nepotřebuju, mám vlasy pořád dokonalé, a nepotřebuju je mít ulízané jako otec." vyplázl na mě jazyk.
"Drzoune!" skočila jsem mu na záda a pořádně jsem ho rozcuchala.
Parkrát zatřepal hlavou, a vlasy se mu vrátily do perfektního účesu.
"Jak ty to jenom dělaš?" vrtalo mi hlavou.
Pokrčil rameny. "To samo." rozesmál se, a jelikož je smích tak nakažlivý, tak jsem se přidala.
Smály jsme se tam nejmíň několik minut, než nám došlo, že už je noc. Zlaté paprsky vystřídalo bílé světlo. Lehli jsme si do trávy vedle jezera, a pozorovali hvězdy. Pojmenovávali jsme souhvězdí, a našli jsme dokonce i hvězdy naší rodiny. Ta nejjasnější byla Erikova, méně jasná moje, nejmenší Adelina, Blízko Erikovi byla maminčina a hned vedle otcova. Ty však nebyly tak jasné.
"Je krásné tu být, když je takový klid." podíval se na mě.
"Jo, to je." objala jsem ho, a po pár mynutách jsem upadla do hlubokého spánku. Klidně bych se i vsadila, že mě právě Erik tak krásně uspal...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 6. dubna 2014 v 7:49 | Reagovat

Je to moc hezké :-) také píši povídky :)
PS: zapsala jsem si tě do Affs :-)

2 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 6. dubna 2014 v 7:53 | Reagovat

Byla bych ráda kdyby sis přečetla můj příběh, protože jak vidím, jsi v tom hodně dobrá a chtěla bych slyšet tvůj názor :-)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 12:43 | Reagovat

Takže, jak bych začala? Každopádně- vítej v blogové a písálkovské komunitě.
Jde vidět, že máš hezky vymyšlený příběh, ale pochválím tě až potom. Nejprve bych tě chtěla upozornit na pár chyb:
Pomíjím to, že první odstavec působí, jako by byla hlavní hrdinka trochu namyšlená, protože možná taková je, nevím...
...házení žabek, které jsme s Erikem tak rádi házeli.- Nezdá se ti, že trochu opakuješ slova? Upřímně, mě zrovna v tuto chvíli také nenapadá synonymum pro slovo "házet", ale nahradit by to jistě šlo. Například něčím jako: ...házení žabek, což jsme s Erikem dělali tak rádi.
V příbězích také není moc dobré používat číslovky. Tím samozřejmě neříkám, ať píšeš něco jako "žabka, žabka, žabka, žabka, žabka", ale čísla je vždy lepší nahradit slovy. Existují výjimky, ale ty se týkají řadových číslovek typu "21. století". Takže je vždy lepší psát to slovy.
A poslední věc- víš, technicky je nemožné, aby někomu připadal vzhledově přitažlivý jeho sourozenec. To prostě odporuje zákonům přírody.
Ale! Například se mi moc líbí poslední odstavec. A jde vidět, že tě psaní opravdu baví. Moc se těším na další kapitoly. Chce to doladit pár drobností a budeš dokonalá!

4 Aranis Aranis | Web | 17. dubna 2014 v 14:42 | Reagovat

(3) aha, chytrolín se tady rozepsal.
jinak je tento blog na mě moc růžový.
ale nic ve zlém

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama