Zamilovaná 4. část

14. dubna 2014 v 17:45 | Víluška |  Povídka - Zamilovaná
Jsem pod zemí, nebo nad zemí? Nešlo to poznat. Vanul zde čerstvý vánek, a šlo slyšet pípání ptáků, ale byla tu strašlivá tma.
Něco vedle místa, kde sem seděla, se pohlo.
"Adele?" zašeptala jsem.
"Tvá sestra tady není." ozvalo se ze tmy.
"Kdo jsi?" posunula jsem se ke zdroi mihotavého světla.
"Suzane." odpověděl hlas.
"Jako moje kočka?"
"Ano, přesně jako tvoje kočka. Ta kočka jsem totiž já." otevřela oči a místnost se projasnila.
"C-cože?" vyhrkla sem.
"Pššt." dala si prst na ústa."Někdo by tě mohl slyšet. A teď ke mně. Jsem tvoje ochránkně, ale už jsi přežila to nejhorší, tak u tebe budu jenom v ohrožení života." dodala jemným hlasem.
Kývla jsem a porozhlédla se po místnosti. Vůbec nevypadala tak malá jak sem si představovala. Kousek ode mě stála postel a talíř s chlebem, ovocem a mlékem.
"Nedali nám toho zrovna nejvíc." po pronikavém tichu promluvila.
Pokrčila jsem rameny a řekla: "Ale pořád lepší, než nic."
Zbystřila jsem. Uslyšela jsem kroky. Suzane vypila vodičku a proměnila se do kočky. Vstala a vyskočila, z otevřeného okna ven.

Někdo přicházel. V kovových dveřích se objevila jedna z dívek. Blondýnka.
"Pojď se mnou." ukázala do chodby."Jacob tě chce vidět."
Kývla jsem a šla temnou chodbou za ní.
Louče vystřídaly okna, kterými do chodby proudilo zlaté světlo. Všimla jsem si i malovaných obrazců na zdech, které asi znázorňovaly život nějaké rodiny. Všechny obrazce byly vždy na části, kde stál malý kluk, přeškrtané.

Došly jsme k velkým dveřím. Dívla je otevřela a pobídla mě abych šla. Měla jsem plán.
Udělala jsem krok, a něco mě prudce strhlo k zemi.
Otevřela jsem oči a uviděla HO. Začala jsem všude kolem sebe kopat, nakonec jsem mu dala facku, a on se konečně ze mě slezl.
"Co si to k sakru dovoluješ!" vyjel na mě.
"Oplácím ti to. Neměl jsi mě unést." řekla jsem klidným hlasem.
"Já tě neunesl! Zachránil jsem tě!"
"Tak proč jem tam byla zavřená, a kde je vůbec moje sestra!" zakřičela jsem.
"Nemáme jiný volný pokoj...A tvoje sestra je v té nejlepší péči. Mluvila pořád o Adrianně, tak jsme jí tam dovedli." pomohl mi na nohy.
"Vy znáte cestu?" podivila jsem se.
"Ano...Dokonce i Adriannu znám." vychluboval se.
Nevěřila jsem mu. "Fajn, kde bych se mohla trochu umít?" změnila sem téma a ušklíbla se na něj.
Ukázal na vodopád za lesíkem. "Posluš si."
"Děkuju." vyplázla jsem jazyk a odkráčela ke křišťálově čistému jezeru s vodopádem.
Naštěstí kolem nikdo nebyl, tak jsem se vysvlékla a vlezla do studené vody. Oblečení jsem nechala na kameni kousek dál.
Všimla jsem si jak mě zpoza stromu někdo pozoruje...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 14. dubna 2014 v 18:20 | Reagovat

Aha takže byla v nějaké místnosti, zajímavé. HO? Kdo to je? Vyskytoval se v předchozích dílech? To si je asi budu muset přečíst.
Díl se mi moc líbil :)

2 Erlye Erlye | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 18:37 | Reagovat

Vážně se ti to povedlo. :-) A na mém blogu jsi se mně ptala, jestli nebudu SB. Určitě, že ano, zapiš si mně. :-)

3 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 15. dubna 2014 v 7:15 | Reagovat

Suprový, to se čte samo! tak honem další, další ! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama