Zamilovaná 7. část

18. dubna 2014 v 20:53 | Víluška |  Povídka - Zamilovaná
Seděla jsem na krásné zlaté lavičce, která vydávala vlny klidu a míru. Kolem poletovali pestrobarevní motýli. Ptáčci si prozpěvovali a stromy tančily na melodii přírody.
Spatřila jsem před sebou postavu. Měla přes sebe přehozený bílý plášť, na kterém se každou sekundou oběvovaly nové a nové skvrny od krve.
"Kdo jsi?" slyšela jsem jenom můj hlas, ale rty se nepohly.
"Jsem Syn." promluvil mužský hlas.
"Čí syn?" optal se můj.
"Smrti."
Postava se otočila, a já spatřila Syna Smrti. V jeho očích šlo vidět plno emocí. Strach. Lítost. Smutek.
"Jacobe?" podivila jsem se.
"Kdo je Jacob?" řekl.
"To jsi ty. Nebo ne? Vrať se zpět! K nám...!" poslední větu jsem vykřikla.
Natáhl ruce před sebe a jednou se dotkl mé dlaně, objevila se tam černá růže. Poté se celý začal vytrácet. Po několika vteřinách tam už nebylo nic než černo - černá tma.
Začaly mě pálit oči a tak jsem je rychle přivřela, když jsem je však otevřela nebyla kolem mě tma.

"Eve? Jsi v pořádku?" probrala mě ze spaní Millan.
"C-co se stalo?" otevřela jsem prudce oči a posadila se.
"Nevím. Našla jsem tě tady v poli před několika minutama ležet a křičet ,Syn Smrti'. Něco hrozného se ti muselo zdát, protože ani můj pes takhle nevyvádí." hladila mě po hlavě.
Pokrčila jsem rameny. Podívala jsem se na dlaň, a nic tam naštěstí nebylo.
"Máš všechno přichystané?" zeptala jsem se jí a chytla se její ruky, abych se vůbec postavila.
Kývla. "Můžeme vyrazit hned teď." usmála se a dvakrát pískla.
K nám přiklusali dva koně. Bylo to asi plemeno Irského Tinkera, protože měli krásně schované kopyta pod černýmy chlupy. Millanin byl černý s bílou skvrnou na zádech a můj byl stejný, ale měl i bílou lisinu.
Naskočily jsme na ně a popohnaly je k trysku. Pronásledovala nás píseň královny koní, věřila jsem i, že slyším a rozumím jejím slovům.

Okno,to zrcadlo,
prozradí mnoho i málo.
Nevím,co mě to napadlo,
tuším jen,že se mi to nezdálo...

Viděla jsem to čistě,jasně,
bílý jednorožče,můj vznešený oři!
Mezi námi plamen vášně,
co neustále chladně hoří.

Červená i šedá,i ta zelená,
kterou nemáš rád...
I ta nás pohltila,
cítím horka chlad.

Roh tvůj něžně mě bodá,
svádí mě z cesty snad?
Jsem zdravě chorá i bledá,
připletl se k nám zlý had.

Už necítím to,o dříve,
zmizel si mi. Kam?!
Hledám stopy po tvé sladké hřívě,
neustále se ptám:

Najdu tě někdy???...

PS: Všechny básně, co se objevují v povídce jsou stažené z Básně.cz tak je prosím neberte jako moji tvorbu. Děkuji :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbie a koně Barbie a koně | Web | 19. dubna 2014 v 8:27 | Reagovat

Aha, promiň, myslela jsem že je vymýšlíš :D i tak ale píšeš krásně, těším se na další díl ;-)  :-D

2 Erleiden Erleiden | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 18:03 | Reagovat

Vážně super,těším se na další díl. ;-) A ano, ještě mám blog disney-ever-after.blog.cz. ;-) Mně připadalo, že to víš. :-D

3 Joina Joina | Web | 20. dubna 2014 v 8:50 | Reagovat

Už jsem chtěla říct, že máš pěknou báseň, ale díl je taky pěkný. Kdopak je asi zahádná postava.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama